Cesta do ráje
Podej mi svou ruku a mlčky nech se vést. Tou álejí vzpomínek a snů, tam, kde hvězdu našich životů naleznem. Tak zářivou a jasnou, jako naše aury lásky jsou. To štěstí ruku v ruce ponesem, až na vrcholek našich představ, kde dokonalý život se nachází. Povedu tě álejí, jako sladkým snem, jako cestou k nebi, navrcholek blaha, ke slunci, kde žádný mrak oko nevidí. Podej mi svou jemnou ručku a stínem áleje nech se vést. Stínem, který chladí, avšak nezakryje tvou bledou tvář. Na místo, kde okvětní lístky budou slavnostně poletovat vzduchem a ve tvých hebvábných vláskách se stráceti budou. Utři své slzičky a mokrým okem pohleď v dál. Vidíš svět, který krásným se zdá. Avšak barevnou duhu zkazí mračna jest. A z modrého nebe je černé peklo, ve kterém i nejsilnější vzpomínka stratí se v nedohlednu. Tak pojď se mnou do lepšího světa, který u propasti se nachází. Tam začátek blaha naleznem, vanždy spolu budeme žít. Zanech pláče, svou ručku mi dej. Řekni sbohem, krok vpřed udělej a dolepšího světa se se mnou dej…