Prosím vzpomeň si
Prosím vzpomeň si na to, jak si se se mnou procházel porosenou trávou, ráno, když slunce ještě vycházelo, v lese nebylo slyšet ptačího zpěvu, jenom šumějících stromů, které pročesával chladný, leč osvěžující vánek jarního rána…Prosím vzpomeň si , jak jsme společně sledovali západ slunce, který se odrážel v tajemně poklidné hladině rybníka, na které vznešeně posedávali labutě pyšnějíc na to, že sou tím nejskvostnějším na rybníce…Prosím vzpomeň si, jak jsme lehávali na dece na zahradě a pozorovali mraky, které se zdálo, jakoby pořád někam pospíchali..A nám mohli závidět, čas se zastavil a nic jiného nebylo, jen my…Prosím vzpomeň si na to, jak jsem tě z celého srdce milovala a byla ti oddaná, neexistoval nikdo jiný, než ty..Ale bohužel všechna ta pohádka je pryč a já se musím smířit s realitou, sice krutou, ale musím…V pohádce bych byla ta princezna, která je plná štěstí a lásky..V realitě jsem dívka, která ztratila vše a nemá už pro co žít..
a proto tě chci poprosit naposled..Prosím vzpomeň si na mě, až nebudu…..:(
a proto tě chci poprosit naposled..Prosím vzpomeň si na mě, až nebudu…..:(