Srdce
Když svět se zavře do sebe, sněhem pokrytý,
Mlhou zahalený,
Jako mé srdce vře, láskou neklidný, smutkem zavražděný.
Srdce krví rudé, když lásky šíp ho do hlouby probodl,
Kapajíc krví na zem, říkajíc šťastno už nikdy nebudu.
Mé srdce je v plamenech, duše je utopena vodou.
Těmi vodopády slz, které v zapomnění nakonec budou.
Upálena, utopena, končím s touhle básní.
Pro někoho je smrt utrpením,pro mě však slastí.